Moje MATURITA


,,Stále mi tak lítalo hlavou - co když to nedám? Co když opravdu půjdu v září? Všechny moje plány... celej můj budoucí živo... nic z toho nebude. Co si počnu?"

Jak to bylo, jak to vypadalo a co se dělo?

Že bude nějaká maturita jsem vůbec neřešila, prostě to někdy přijde, jenže když už byl skoro duben a já 10.4. začínala psát první část státní maturity, tak bylo dost mímo mísu říkat ,,Však maturuju až za dlouho!" 
Všichni kolem mě mi říkali ,,Prosím tě, ti stačí týden, moc jančíš!" Jenže já jančila, ale nic nedělala, přestože jsem se ujišťovala, že začnu hned po Vánocích, hned po novým roce, hned po pololetí, no začínala jsem každou chvíli. Počítala kolik otázek, kolik času, ještě v dubnu jsem si říkala, že dvě denně a stihnu všechno. Začala jsem až po státní maturitě 5.5., když už jsem na to měla 18 dní a bylo potřeba něco dělat. 
Moje učení vypadalo tak, že jsem rozevřela desky, vyfotila na instastory fotku, jak #studyhard #maturitaiscomming, ale jen si to četla. Ujišťovala jsem se, že PŘECE NEMŮŽU BEJT TAK BLBÁ!
Nakonec jsem prošla všechny otázky z dvou předmětů, ale jen čtením, některé jsem se učila, převážně ale četla a doufala, že se to tam někudy do mozku dostane. Z angličtiny jsem udělala akorát americkou a anglickou literaturu, z hlavy ji nevymyslím a prošla globální problémy, kde bych asi na potítku trávila všechen čas hledáním slovíček. Na češtinu nezbyl čas, prošla jsem jen autory snažila se o nich umět alespoň 2 věty. S tímhle jsem šla do školy.

Šílený nervy, od 7 čekat, na řadu přijít až v půl 2, to nebyl žádný zázrak. 

První jsem měla češtinu. Vytáhla jsem si Kuličku, knížku, co jsem naštěstí četla (nečetla jsem teda jen 4), jenže jsem byla tak nervózní, že jsem o autorovi nic neřekla, pletla pátý přes devátý a češtinářky tam vomejvaly, když jsem prohlásila, že v neuměleckým textu jsou cizá slova, opravila se na cizé a nakonec konečně řekla cizí. Ještě že nemáme tolik samohlásek. (Jo o dvě věty později, jsem znovu zahlásala cizé slova.)

Další přišla angličtina, byla jsme ještě víc nervózní, protože v ní nejsem úplně dobrá. Vytáhla jsem si social evens a american cities. Nasekala jsem to tam, že jsem ani sama netušila, že umím takhle mluvit. 

Na zdravotnickou propedeutiku jsem šla s větou, že si vytáhnu určitě 3 nebo 4, že by mi to nevadilo. Fakt jsem si vytáhla trojku, od kterou byly potřeby člověka, jenže já jsem najednou byla úplně dutá. Dokázala jsem mluvit zhruba 5 minut a zbylých 10 jsem se rozkecávala o úplně jiných věcech a říkala si, že tohle jsem teda nedala.

Předtím, než jsem nastoupila na poslední předmět, učitel mi povídá ,,Máte tu nějaké otázky z psychologie, rád bych se na něj podíval (češtinář)", tak jsem mu je podala a on ,,No jo, proces socializace, to teď učím na občance, to je skvělá otázka!" Na mě šly mrákoty, protože to byla jedna z otázek, kde bych asi nic nevypotila. Takže jsem se učila o pauze mezi předměty a fakt jsem si tu bláznivou otázku vytáhla. Hlava dutá, pojmy se míchaly, nakonec jsem ale mluvila 15 minut  poslali mě už pryč. (Řekla jsem vše i s pocitem, že jsem vlastně neřekla nic, i když takový pocit jsem měla pokaždé.)

Nakonec jsme všichni nastoupili, přečetli výsledky a já odešla s jedničkou z psychologie a zdravotnických, 36 body z 39 z angličtiny a 24 z 28 z češtiny. Když jsem se vzpamatovala, začala jsem jako divá počítat procenta a no... pokud máte rozdělené vysvědčení taky podle barev, tak už jste poznali, že jsme měla nakonec vyznamenání.

Tím vším chci hlavně říct, že u maturity vás nikdo nechce potopit, jen musíte mít nějaké znalosti. Rozhodně se nekoukejte na to, jak dlouho se co učil a dělal, protože přesně ti, co hlásí, že stačí týden a míň (nebo ono třeba někomu to fakt stačí, já prostě potřebovala skoro 3 týdny denního učení), maj prostě dobrou ruku a vytáhnou si to, co uměj. (Nebo taky nevytáhnou a jdou v září, i tací tu jsou.) Myslete hlavou, buďte v klidu, mluvte, hlavně mluvte a učte se, nenechte to jen tak, budete alespoň klidnější. (A po první zkoušce opadne stres a už to bude dobrý.)


Tak hodně zdaru budoucím maturantům, fakt to není tak hrozný! 

Každý si ale projde fází, kdy je času dost, kdy je stále času dost, kdy čas dochází, kdy propadáte panice, že to nestíháte, kdy opravdu myslíte, že nestíháte a nezvládnete to, kdy se na to vykašlete, druhý den litujete, doháníte to, co jste nedali den předem, nakonec se fakt smíříte s tím, že půjdete v září a až to uděláte, tak budete ten člověk, co bude hlásit ,,To bylo fakt hrozně easy!"

Previous
Next Post »
3 Komentar
avatar

Já myslím, že to mají všichni maturanti stejný - pořád je dost času a nakonec *bum* svaťák a poprvý otevíráš desky s otázkama :D Mně taky naštěstí stačilo si to číst a vypisovat si body. Na druhou stranu o necelý rok později na vysoké zjistíš, že máš takovýchto maturitek během zkouškového několik :)

Zápisky z cest a života v Anglii ⇨ Diary of M

Balas
avatar

Já jsem tak ráda, že jsem na naší obchodní akademii měla udělaný 4. ročník formou opakování celých 3 let plus něco málo nového navíc, jinak bych asi zešílela se to všechno naučit, i když já měla svaťák skoro měsíc, naše třída šla až úplně poslední :)

Balas
avatar

Velmi barvitě a vtipně popsáno :)My se chodili ve čtvrtáku na maturitu učit za školu =)

Balas