Moje MATURITA


,,Stále mi tak lítalo hlavou - co když to nedám? Co když opravdu půjdu v září? Všechny moje plány... celej můj budoucí živo... nic z toho nebude. Co si počnu?"

Jak to bylo, jak to vypadalo a co se dělo?

Že bude nějaká maturita jsem vůbec neřešila, prostě to někdy přijde, jenže když už byl skoro duben a já 10.4. začínala psát první část státní maturity, tak bylo dost mímo mísu říkat ,,Však maturuju až za dlouho!" 
Všichni kolem mě mi říkali ,,Prosím tě, ti stačí týden, moc jančíš!" Jenže já jančila, ale nic nedělala, přestože jsem se ujišťovala, že začnu hned po Vánocích, hned po novým roce, hned po pololetí, no začínala jsem každou chvíli. Počítala kolik otázek, kolik času, ještě v dubnu jsem si říkala, že dvě denně a stihnu všechno. Začala jsem až po státní maturitě 5.5., když už jsem na to měla 18 dní a bylo potřeba něco dělat. 
Moje učení vypadalo tak, že jsem rozevřela desky, vyfotila na instastory fotku, jak #studyhard #maturitaiscomming, ale jen si to četla. Ujišťovala jsem se, že PŘECE NEMŮŽU BEJT TAK BLBÁ!
Nakonec jsem prošla všechny otázky z dvou předmětů, ale jen čtením, některé jsem se učila, převážně ale četla a doufala, že se to tam někudy do mozku dostane. Z angličtiny jsem udělala akorát americkou a anglickou literaturu, z hlavy ji nevymyslím a prošla globální problémy, kde bych asi na potítku trávila všechen čas hledáním slovíček. Na češtinu nezbyl čas, prošla jsem jen autory snažila se o nich umět alespoň 2 věty. S tímhle jsem šla do školy.

Šílený nervy, od 7 čekat, na řadu přijít až v půl 2, to nebyl žádný zázrak. 

První jsem měla češtinu. Vytáhla jsem si Kuličku, knížku, co jsem naštěstí četla (nečetla jsem teda jen 4), jenže jsem byla tak nervózní, že jsem o autorovi nic neřekla, pletla pátý přes devátý a češtinářky tam vomejvaly, když jsem prohlásila, že v neuměleckým textu jsou cizá slova, opravila se na cizé a nakonec konečně řekla cizí. Ještě že nemáme tolik samohlásek. (Jo o dvě věty později, jsem znovu zahlásala cizé slova.)

Další přišla angličtina, byla jsme ještě víc nervózní, protože v ní nejsem úplně dobrá. Vytáhla jsem si social evens a american cities. Nasekala jsem to tam, že jsem ani sama netušila, že umím takhle mluvit. 

Na zdravotnickou propedeutiku jsem šla s větou, že si vytáhnu určitě 3 nebo 4, že by mi to nevadilo. Fakt jsem si vytáhla trojku, od kterou byly potřeby člověka, jenže já jsem najednou byla úplně dutá. Dokázala jsem mluvit zhruba 5 minut a zbylých 10 jsem se rozkecávala o úplně jiných věcech a říkala si, že tohle jsem teda nedala.

Předtím, než jsem nastoupila na poslední předmět, učitel mi povídá ,,Máte tu nějaké otázky z psychologie, rád bych se na něj podíval (češtinář)", tak jsem mu je podala a on ,,No jo, proces socializace, to teď učím na občance, to je skvělá otázka!" Na mě šly mrákoty, protože to byla jedna z otázek, kde bych asi nic nevypotila. Takže jsem se učila o pauze mezi předměty a fakt jsem si tu bláznivou otázku vytáhla. Hlava dutá, pojmy se míchaly, nakonec jsem ale mluvila 15 minut  poslali mě už pryč. (Řekla jsem vše i s pocitem, že jsem vlastně neřekla nic, i když takový pocit jsem měla pokaždé.)

Nakonec jsme všichni nastoupili, přečetli výsledky a já odešla s jedničkou z psychologie a zdravotnických, 36 body z 39 z angličtiny a 24 z 28 z češtiny. Když jsem se vzpamatovala, začala jsem jako divá počítat procenta a no... pokud máte rozdělené vysvědčení taky podle barev, tak už jste poznali, že jsme měla nakonec vyznamenání.

Tím vším chci hlavně říct, že u maturity vás nikdo nechce potopit, jen musíte mít nějaké znalosti. Rozhodně se nekoukejte na to, jak dlouho se co učil a dělal, protože přesně ti, co hlásí, že stačí týden a míň (nebo ono třeba někomu to fakt stačí, já prostě potřebovala skoro 3 týdny denního učení), maj prostě dobrou ruku a vytáhnou si to, co uměj. (Nebo taky nevytáhnou a jdou v září, i tací tu jsou.) Myslete hlavou, buďte v klidu, mluvte, hlavně mluvte a učte se, nenechte to jen tak, budete alespoň klidnější. (A po první zkoušce opadne stres a už to bude dobrý.)


Tak hodně zdaru budoucím maturantům, fakt to není tak hrozný! 

Každý si ale projde fází, kdy je času dost, kdy je stále času dost, kdy čas dochází, kdy propadáte panice, že to nestíháte, kdy opravdu myslíte, že nestíháte a nezvládnete to, kdy se na to vykašlete, druhý den litujete, doháníte to, co jste nedali den předem, nakonec se fakt smíříte s tím, že půjdete v září a až to uděláte, tak budete ten člověk, co bude hlásit ,,To bylo fakt hrozně easy!"

Moudré z nebe - Richard Skolek

O knížce jsem už četla nějakou tu recenzi a říkala jsem si, že bych si ji ráda přečetla, takže když mi jednou přišla nabídka od samotného autora, jestli bych nechtěla knhu poslat a napsat na ni recenzi, tak jsem si říkala ,,No jasný!"


,,Kniha Moudré z nebe je dětským deníčkem, který je však určen dospělým čtenářům. Nenajdete zde žádnou literární uhlazenost, žádný vysoký styl, jen vypravování malého kluka, který si nebere servítky, často odbíhá od tématu a plete páté přes deváté." 

Musím uznat, že se mi knížka nečetla úplně dobře, nemám ráda, když je všechno psané jenom v hovorové češtině a ani sama tak nemluvím, protože se mi to dost příčí. Jedinou knihu, kterou jsem v pohodě skouskla, a byla plná takových výrazů, byla Prima Sezóna od Škvoreckého, přesto jsem knížu vlastně četla s chutí. 

"... narodil se vo dva a půl měsíce dřív, je takovej celej nedovyvinutej, to nemá cenu, stejně vám umře, tak ho dejte do ústavu a pořiďte si jinýho, ale mamka asi nechtěla předbíhat, tak holt vzala, co přišlo, tak si mě s taťkou nechali..."

Moc se mi líbil Richardův humor, jeho podání veškerých historek, které jsou v knížce, byly neskutečné. I z naprosto všední a nijak nezajímavé události udělal něco, kdy jsem se opravdu smála a že se mi nestává, že bych třeba seděla ve vlaku nebo autobusu plném lidí a začala se smát. Okamžitě jsem byla středem pohledů a dotazů, co že to tam sedí za blázna. (Jedna paní se mne i ptala, co to je za knihu, že by se po ni ráda podívala, když viděla můj pobavený výraz, tak zdravím paní a doufám, že knížku už čte.)


"... ale voni se smějou mně, že jsem tlustej, tak já se můžu smát jim, že jsou blbý..."

Pokud chcete nějakou pohodovou knížku, u které se pobavíte, chcete se jen tak odreagovat, nehledáte žádné složité a obsáhlé romány nebo detektivky, ale jen tak, když máte chvilku, když čekáte na MHD, vlak, bus, u doktora, no kdekoli, kde se potřebujete zabavit, ale nechcete nějak zahálet, to je přesně ono. Nebo si jen nalít víno, sednout si a odpočívat.

Autor, jako ještě dítě, vypráví jeho slasti a strasti života, píše nám, co jeho první láska, nástup do školy, příběhy členů jeho rodiny, prostě takový svět z perspektivy malého kluka, který poznává svět.

"Včera dávali dokument v televizi vo týrání dětí, že ty děti musej dělat různý věci, který vůbec dělat nechtěly. A že tím hrozně trpěly. A já jsem si hnedka říkal, že to mám přesně doma a že by se na to kolo nemělo vůbec chodit, nebo by taťka s mamkou mohli chodit beze mě. Jenom se ségrou, alespoň bych byl sám doma, protože to mám hrozně rád."

Moc děkuji autorovi, který mi poskytl tohle zábavné čtení a kdybych měla hodnotit, rozhodně jen pozitivně. (Jediné mé negativum bylo z čistě subjektivnýho rozmaru, že nemám v lásce styl, jakým autor psal.)

Knížku seženete ZDE , již v novém vydání.

5+2 věci, kde by byl Babiš užitečnější

Nebudu tu rozhodně rozebírat nějaké finanční a politické záležitosti, protože já rozhodně nejsem člověk, co by se do toho měl míchat, když o tom nic neví a už vůbec tu ze sebe nebudu dělat nějakého politického mága, protože jsem si přečetla pár článků na lidovkách, novinkách a v právu. 

Dnes jsem se ale dozvěděla o nové kampani (vůbec ne předvolební, volební, politické) z dobrého a čistého srdíčka našeho pana ministra financí Adreje Babiše.


Babiš chce rozdat 52 milionů na dobrou věc. Lidem, kteří to potřebují, mají možnost napsat na stránkách www.52milionu.cz tip, komu a proč by měl přispět právě on. No já vlastně neříkám, že je to špatné (úžasná taktika pro méně chytré osoby, aby ho volily do dalšího období, protože když se někteří nechali oblbnout koblihou, kolik lidí se oblbne milionama?), ale vážně tu nejsou do očí bijící a potřebnější záležitosti, které by potřebovaly financovat, než lidi s dluhy... protože co si budeme, podle mě těch se tam objeví nejvíc. 

A to je přesně to... proč nepomoci tam, kde je to více potřeba, pro lidi, kteří to víc potřebují a za svůj osud a situaci nemohou? Pokud si někdo naseká dluhy a exekuce, tak je to jeho volba, jeho počin, může si za to sám a jenom sám. Neříkám, že se nemohlo stát, že byl v nelehké situaci a tím byl donucen si půjčit, ale o tom později. Teď tu mluvím o těch bláznech, kteří si dokáží půjčit 20 tisíc u nebankovní společnosti na nový telefon, počítač nebo dárky k Vánocům, nesplácí a šup, za chvilku se to vyšplhá na 100 tisíc. Ale proč? Je to životně důležité?

Člověk by měl přemýšlet o svých rozhodnutích mnohem víc, než doposavaď dělá. Přemýšlet o důsledcích, a jak to jeho samotného a jeho okolí ovlivní.

Tak už se konečně dostaňme k jádru článku.

Jak už jsem řekla, nebudu to tu rozebírat z politických hledisek, ale pojďme se podívat na 5+2 věcí, do kterých je potřeba investovat a lidi zaopatřit, místo vymýšlení takovýchto kampaní. (A už by si nemusel Andrej stěžovat na zaneprázdněnost, protože by to bylo mnohem méně papírování a vypisování, čtení a probírání se inzeráty o tom, jak ,,Hej Andy, já potřebuju ty prachy!"

Důchodci
Co bude dělat babička, když ji umře dědeček, když spolu měli důchod dohromady, aby vyšli, jestliže děti nemají nebo děti mají, ale ty nemají zájem? Babičce dá důchod sotva na pokrytí nájmu, ale z čeho pak bude žít? Jíst? Kupovat léky? Kde skončí, když o ni nebude mít nikdo zájem, protože co s takovým starým člověkem, který už pro společnost nemá cenu? Proč není žádné zřízení na pomoc takovýmto důchodcům? (Kteří ještě nejsou stavěni na to, aby odešli do pečovatelského domů nebo domova důchodců, které praskají ve švech a to nejsme ve stádiu, kdy bude pomalu půl populace v důchodu.)

Matky samoživitelky
Co když se žena zamiluje do nesprávného? Z čiré lásky zplodí děti, jenže mizí peníze, mizí muž, děti ale zůstávají. Neoblékají se do vzduchu, nejí a nepijí vzduch, nežijí jen tak... na dobré slovo. Matka na mateřské dost dobře nedokáže obstarat dost peněz na to, aby se jim vedlo. Nikdo nemluví o tom, že by se jim vedlo hodně dobře, měly na to jezdit na dovolenou a kupovat drahé hračky, ale měly na to, aby matka koupila jídlo, zaplatila nájem a účty za elektriku a vodu. Měly základní podmínky k životu. Proč nepomoct jim? Proč nevystavět třeba nové domy, kam by se mohly matky přestěhovat, kde by nebyl šílený nájem a rodina by mohla v klidu žít. Proč existují šílené azylové domy, kde za ně chtějí, to teda chtějí, pěknou pálku a dobré bydlo to rozhodně není. Přelidněné, špinavé a zavšivené ubytovny? Proč se nemyslí na budoucnost našich dětí?

Děti z dětských domovů
Co děti, které nemají rodinu, aby jim pomohla? Mně je za pár měsíců 20, to by znamenalo, že, pokud bych byla vyučená, jsem už 2 roky z domu pryč,pokud bych byla na maturitním, je to rok. Jenže já mám rodinu, která za mnou stojí, podporuje mě a nechává mě dál studovat a i kdyby ne, měla bych nebo neměla práci, stále bych mělo to teplo doma, jídlo a vodu. Měla bych všechno. Co děti, které prostě děcák vyšoupne, na poděcákových organizacích bude plno, co se stane s takových jedinců? Co z nich bude? Proč nevytvořit lepší zázemí a víc místa pro rozlet? Oni přeci nemohou za to, že jim rodiče zemřeli, onemocněli nebo se z nic stali takové hyeny a kukaččí rodiče, kteří se prostě o své děti dobrovolně přestali starat a už je nezajímají. Vždyť to snad taky ani není skutečné! Všichni si zaslouží dobrý život.

Vzdělání pro chudé
Co si budeme povídat... vzdělání není pro každého, ať už se to týká inteligence, kdy je jasné, že člověk, co se sotva vyškrábal ze základní školy, tak nebude plánovat maturitu, no a člověk, co se sotva doškrábal k maturitě, se nebude hlásit na vysokou školu, ale co takoví, kteří mají výborný prospěch a mohli by to být skvělí doktoři, fyzici, farmaceuti, kteří hledají nové alternativy léků a nové medikamenty, které člověk potřebuje, různá povolání, která nejsou pro každého a je potřeba opravdu chytrých lidí! Někteří prostě svou šanci nedostanou, protože jim rodina nemůže zajistit peníze pro studium, nebo naopak rodina potřebuje, aby pracoval a pomohl té rodině. Peníze jsou začarovaný kruh.

Nemocní
Pojišťovny toho platí spoustu, ale ne všechno a rozhodně ne nemoci, které nejsou civilizační a nemá je každý druhý. Stále vidíme sbírky pro nemocné, na různé operace nebo pomůcky pro lepší život. Proč se víc peněz nedá tohle? Proč se nepomůže těm, kteří to opravdu potřebují? Člověk bez auta přežije, přežije bez nového telefonu, přežije bydlet v byte se starým jádrem, ale přežije bez zdraví? To je to nejdůležitější a celkově do zdravotnictví by se toho mělo dát mnohem a mnohem více.

Vybrala jsem podle mě 5 nejdůležitějších odvětví, do kterých by se mělo více investovat a více jak 50 milionů je opravdu ranec peněz! (Nepomůže to všem, ale rozhodně to dost lidem, když to člověk nebude vyhazovat jen tak.)

Avšak dodala bych ještě dvě malá odvětví, které by se také mohlo věnovat více pozornosti.

Zvířecí útulky
Jak vypadají útulky? Jak je postaráno? Samozřejmě, že jsme rádi, že to alespoň vypadá tak, jak to je a ty zvířata nelítají po ulicích a nejsou bitá a týrána, ale vždycky je možnost jim dát lepší domov a zajistit lepší podmínky. A množírny? O tom je šílený jen mluvit. Všichni to máme v podvědomí a měli bychom s tím bojovat a razantně to změnit. Kdyby ta zvířata alespoň žila jako zvířata a ne jako věci v kleci.

Lidi bez domova
Já vím, že většina jsou to alkoholici, feťáci, můžou si za to sami a tak, ale je i spousta bezdomovců, kteří prostě v životě udělali špatný tah a skončili s holým zadkem. Sama znám pár takových lidí, kteří i přes svůj osud chodí v (rámci možností) čistém, nejsou špinaví a smradlaví, snaží se stále žít nějak kultivovaně. A jsem si jistá, že kdyby dostali nějakou počáteční šanci, mohlo by jim to úplně změnit život. Člověk ale musí chtít.

Tohle je čistě můj názor a pohled na věc. Smyslem článku není řešit tu kampaň, ale řešit to, kam by mohli jít peníze, aby pomohly víc, než by mohly pomoc s tím, co Babiš vymyslel.

Zajímá mě váš názor a to, kam byste poslali 52 milionů, kdybyste měli někomu pomoc.


7 nejkrásnějších filmů o lásce

 A já... člověk milující romantické filmy, kde se může moje dušička emocionálně zničit a vybrečet se, jak je svět zlej a ještě jsem nepotkala nikoho tak úžasného, jako je John, Alex, Ellis, Will, Luke, Jamie nebo Charlie, nebo si prostě tak povzdechnu nad tím, jak to stejně takhle nikdy není a je to vlastně všechno jen jedno velké klišé.


Jako první tu máme - Dopisy pro Julii

O zdánlivě šťastném páru, který je vlastně raději od sebe než spolu. 

Julie se vydá se svým snoubencem do Verony na předčasné líbánky. Bohužel má každý jiné plány a zájmy, tak se Sophie vydá k Juliinému balkónu, kde narazí na spoustu zoufalých žen, které zastrkují uplakané dopisy do zdi. Později zjistí, že existuje spolek takzvaných Juliiných sekretářek, které dopisy sbírají a odepisují nešťastným ženám.
Sophie o tom chce vědět víc, tak s ženami stráví jeden den. Při sbírání dopisů nalezne jeden zapomenutý pod kamenem a rozhodně se odepsat na něj, i když je starý 50 let. Clair, autorka dopisu, se se svým vnukem Charliem vydají do Verony hledat její starou lásku.
Jak to dopadne s Clair a jak to bude vypadat se Sophií a jejím snoubencem? Proběhne ve filmu o Julii i její slavná balkónová scénka?

Film jsem viděla minimálně 10x a stále ho zbožňuji víc a víc!




Druhý film je - Než jsme tě poznala

Láska nemá meze, nehledá jen zdravé, vždy 100 % dokonalé a milé lidi, je tu pro všechny, kdykoli.

Myslím, že tenhle film zná téměř každý, ale já jsem ho viděla teprve nedávno a naprosto jsem se do něho zamilovala. Přestože u něj bulím, jako želva.

Luisa přijde o práci a naskytne se jí nabídka ošetřovatelky kvadruplegika Willa. Postupně si k sobě nacházejí cestu, přestože to z počátku není tak jednoduché. Co všechno prožívají a jak nakonec dopadne láska aktivní mladé slečny, která pořádně nic nezažila a téměř úplně ochrnutého Willa?



Třetí film je - S láskou, Rosie

Nikdy nezapomeňte, že i jedna noc může změnit celý váš život a koukejte kolem sebe, všímejte si lidí a nebojte se vyjádřit to, co cítíte.

Nejlepší kamarádi na střední - Rosie a Alex, mají skvělý vztah, i když oba cítí něco víc, ale přímo to neřeknou. Mají naplánovanou společnou budoucnost, jenže Rosie otěhotní s jedním tupcem ze školy a všechny plány padnou. Ona, mladá maminka, se potlouká životem a snaží uživit sebe a svou dceru, zatím co Alex je úspěšný a šťastný muž, který má manželku a dítě na cestě. Jenže jak už osud chtěl, oba se setkají a snaží si všechno říct, je už ale pozdě. Další aféry, problémy a vstupy do životů každého z nich, které jim nedovolují být spolu. Jak to nakonec dopadne, sejdou se znovu a naposled?

(Pokud někdo četl knihu, není natolik dobrá, jako je film. Zdá se sice, že kniha je lepší než film, tohle je výjimka potvrzující pravidlo.)



Čtvrtý film je - Milý Johne

O nabité energií a sluníčkové slečně a vojákovi z povolání, který už toho má spoustu za sebou, o tom, jak láska musí vydržet tisíce kilometrů a ne jeden problém.

Tohle je film, který možná tak zbožňuju z důvodu, že tam hraje Channing Tatum a Amanda Seyfried a ani ne proto, že bych si myslela, jak převratný a úžasný film je.

Na pláži se díky náhodě potká John, užívající si dovolené z své náročné práce vojáka, a Savanna, která je na prázdninách. Postupem času se poznávají, užívají si a zjišťují, že mezi nimi je něco víc, něco hlubšího. Po dvou týdnech se ale Savanna musí vrátit do školy a John nastupuje na svou službu. Celou dobu si píšou a snaží se jejich vztah udržet. Když se konečně John vrátí, oznámí, že opět brzy bude muset pryč. Jejich láska musí podstoupit velkou zkoušku. Vydrží to? Nebo bude lepší, když si každý půjde po svém a budou si žít své životy před poznáním?


Pátý film je - Věčně mladá

Když zázrak dá a ona už nikdy nemůže zestárnout, jak to má taková s láskou?

Adaline prodělá nehodu, díky které se spustí cosi v jejím těle a ona nestárne. I po 80 letech je stále stejná třiceti letá žena. Je pro ni tudíž těžké si najít přátelé a lásku, když stejně nakonec zůstane sama. Po letech však pozná Ellise, do kterého se zamiluje a už si myslí, že by to mohlo nějak jít, jenže brzy pozná jeho otce, která Adaline miloval jako mladou dívku.
Jak se to vyřeší s otcem, Ellisem a jak bude vypadat život Adaline později?

Blake je moje oblíbená herečka a když jsem zjistila, že nehraje jen v Divoších (doporučuji) a Super drbně, film jsem si hned pustila. Zajímavý námět, příběh, byla jsem opravdu nadšená z výběru na slepo!



Šestý film je - Láska a jiné závislosti

O pochopení, pomoci a obrovské lásce, protože když dva chtějí, dokáží cokoli.

Jamie potká Maggie, která má, i přes svůj mladý věk, Parkinsonovu chorobu. S člověkem, který je tak mladý postižen nemocí, která prakticky nejde vyléčit, je těžké pořízení, ale jak se s tím vyrovnají oni? Jamie hledá všemožné východiska, doktory, kliniky a léky, aby se její nemoc zmírnila. Jenže stejně lidská psychika je křehká. Rozejdou se? Budou spolu? Happiend? Jak to všechno zvládnou?

A i kdyby nic, pro pány, tak krásná Anne Hathaway je tam nahá, pro dámy, Jake Gyllenhaal je ten nejvíc hot chlap na světě!



Poslední film tu máme - Nejdelší jízda

O kompromisech a věcech, které byste do člověka nikdy neřekli a to je ta velká škoda!

Jednou jsme takhle hledala film, který bych si pustila a vyskočilo na mě tohle - zaujal m hlavně úvodní obrázek, protože, co si budeme dámy povídat, s krásným hercem se nám přece na film kouká líp. Nevěděla jsem o co ve filmu jde, ale byla jsem příjemně překvapená.

Luke je jezdec rodea, který se potká se studentkou na univerzitě, která studuje a miluje umění, tudíž dva velké protiklady, sejdou se a zjistí, že jim je spolu fajn, jenže Sophie se brzy stěhuje a jejich vztah nevypadá nadějně. Cestou ze schůzky najdou bourané auto, kde je zraněný starý pán. Přivolají pomoc a odvezou do nemocnice. Sophie zůstává u něj a on ji postupně vypravuje svůj životní příběh s jeho pravou láskou. Všechny jejich strasti a slasti. Do toho se prolíná ne úplně jednoduchý vztah Luka a Sophie, který si musí projít velkými zkouškami. Každý je z jiného kraje a Luk má dost nebezpečné povolání.
Jaký bude příběh lásky starého pána a jak dopadne mladá dvojice a jejich tvrdě vydřený vztah? 

Jaký film byste mi doporučili vy? 

Ještě bych, jako ještě nedávno pubertální, stále náctiletá a někdy opravdu nedospělá, doporučila, mezi filmy, které taky šíleně miluju, třeba Twilight (jo, protože i když mi je 20 a mamce jednou tolik, stejně se stále hádáme, jestli je lepší Edward nebo Jackob) nebo například LOL. 

Kde se touláš Bernadetto. - Maria Sempleová

Where'd You Go, Bernadette


„O některých lidech se říká, že po stromy nevidí les. Nesmíš se zaměřit na jednotlivosti, protože ti unikne podstata.“


Když jsem šla do knihovny, měla jsem v cíli si sbalit jednu knihu a zase rychle odejít. (Protože mám ve zvyku tam pak trčet hodinu a nabrat si spousty knih, které nemám absolutně čas stihnout přečíst. Že se to nestává jen mně?) Prvnotní záměr jsem zvládla, jenže když jsem čekala ve frontě, aby mi knihu připsali na účet, otočila jsem se k policím, kde byly vystavené "nejnovější" (nejnovější v úvozokách, protože to rozhodně nejnovější nejsou výtisky) a jakoby na mě zavolala Bernadetta, že si ji nikdo dlouho nepůjčil a já bych měla, protože se mi určitě bude líbit. No a obálka mě zaujala, tak jsem to jednou riskla a vzala si něco, o čem jsem nevěděla ani ň a nečetla jedinou recenzi. Zadařilo se?

Minulost ji štve, ale budoucnosti se bojí."

Anotace nám poví něco o tom, že je to vtipná kniha o dívce, která pátrá po její zmizelé mamince, která se vypařila chvilku potom, co se její dcera dožádala slíbené odměny, zájezdu na Antarktidu, za výborné výkony ve škole. Vyhaslá architektka Bernadetta se svou fobií z lidí z počátku nějak zkousne, že se rodina vydá na zběsilou výpravu na ledový kontinent a díky osobní asisentce z Indie všechno zařizuje. Později však dostává strach a z cesty se snaží vycouvat, aniž by někdo měl nějaké podezření. Později se však provalí všechny její utajené korespondence s asistentkou, které se svěřuje a dostane se to FBI a později i k jejímu manželovi. Při řešení problému se ale Bernadetta najednou vypaří. A když říkám vypaří, opravdu najednou beze stopy zmizí. Její dcera Bee se dostane k tajným papírům a pomalu započne psát svou knihu o ztracené máme a s tátou se vydá na cestu, aby ji našla.

„Seattle je jediné město na světě, kde šlápneš do hovna a modlíš se, aby bylo psí."


Upřímně jsem šla do knížky, aniž bych si přečetla vůbec anotaci. Nevěděla jsem o čem to je, co je to vůbec za žánr a prostě jen začala číst. 
Mám velký problém s tím, že u knížky přemýšlím, přitom čtu a po otočení stránky mi dojde, že vlastně nevím o čem jsem četla. U téhle ale můžu říct, že nic takového nebylo. Moje hlava si odpočala, přesto dávala pozor a hltala slova, co bude dál.
Celá kniha je psaná maily, vzkazy, rozhovory a chaty, které jsou doplnění o občasní připomínky a poznámky malé Bee, aby člověku dotvořily myšlenku a přidaly souvislosti.

„Luke a Mae nám hráli loutkové divadlo o drogách. A oslík povídal: ,Šluk marihuany přece nemůže nikomu uškodit.' Ale beránek mu na řekl, že život je jako guláš a tráva jako hovínko. Kdybyste do guláše přimíchali třeba jen kousek hovínka, měla byste pak na něj ještě chuť?"


Naprosto jsem se zamilovala na ironických a nevynuceně vtipných mailů Bernadetty, které popisovaly její "bláznivost" a občasnou paranoiu, což se stalo velkým paradoxem, jak nakonec zjistíte.

Krásně kníha popsala povahy různých lidí. Jak se raději starají o ostatní a řeší jejich životy, místo aby řešili své prazvláštní vztahy a výchovné problémy. Jak neberou na sebe zodpovědnost, ale raději to hodí na někoho jiného, protože je to mnohem jednodušší. Jak moc dělá první dojem a jak by se nemělo soudit lidi, aniž bychom je opravdu znali, že utváření těchto názorů je někdy až tragické a může zapříčinit spousty nepříjemností.

„Tak se podíváme, co tu máme na skladě: hanbu, vztek, závist, dětinskost, sebevýčitky, sebelítost."


Neměla bych proti knížce asi žádnou větší výtku, až na jednu... možná nepodstatnou, pro mě však takový jediný vykříčníček nad téměř plným počtem bodů. Nemám ráda úplně nedokončené konce. Ne že by si měl člověk něco dotvořit sám, hlavní konec popsán byl, ale když jsem dočetla poslední stránku, na mysli se mi vyrodily otázky ohledně ostatních postav, které na konci jmenované nebyly. Ráda bych věděla, jak to dopadlo... nejradši bych tu teď ty otázky vypsala, abyste mi je snad zodpověděli, ale to by nebylo fér vůči vám, kteří se na knihu přece jen třeba chystají. 

Knížku doporučuji všemi devíti prsty, nechám si rezervu, protože mě chybí dokončit dokončený konec a možná jsem čekala ještě trošku větší zápletku na konci, ale třeba chci jen moc.

Proto 9 PALCŮ Z 10 


Co vy? Četli jste knihu? Jak se vám líbila?

(Budu ráda, když mi do komentářů napíšete, jestli se vám recenze líbila. Je to má prvotina a docela jsem se toho obávala.)

Kruhy / Rings (2017)

"Sedm dní."

Psala mi nejlepší kamarádka ,,Hele dneska jsem v práci (dělá v kině), tak mi přijď pomoct a pak půjdem na film, dávaj nějakej horor. Další díl Kruhu, tak to zkusíme." Jsem hororový milovník, takže jak jsem o tom slyšela, mohla jsem jen souhlasit. Kruh byl jediný film, který jsem dávala s těžkým vědomím. Viděla ho jednou, tak 8 let zpátky a znovu si ho nepustila. (Teď už chápu, že to bylo si z důvodu, že i když jsem byla dost naučená, protože na tento žánr koukám prakticky od mala, jsem to ještě v 10-11 letech nezkousla, jenže to vím až teď.) Tudíž jsem šla s obrovským nadšením a ještě většími požadavky na strach!

Tak se pojďme podívat na to, jak jsem byla potěšena nebo zklamána.
(Věty označené hvězdičkou obsahují menší spoiler z filmu Kruh, ale myslím, že pokud si to přečtete, aniž byste první díl neviděli, tak se tolik nestane. Každopádně jste byli varováni.)


V anotaci se píše něco o tom, že příběh se odehrává 13 let poté, co se staly události z prvního dílu. Studentka Julie se bojí o svého přítele Holta, který se posledních pár dní chová podivně. Později zjistí, že udajně viděl jakési zvláštní video, které se skládá z nenavazujících, podivných a strašidených scén. Ještě podivnější je však hovor, který se dostaví těsně po shlédnutí videa - ,,Sedm dní, sedm dní a zemřeš." Na video se ze zvědavosti podívala. Později ji došlo, že jediná šance na přežití je, když začne pátrat po původu a důvodu onoho videa. Chce rozšifrovat vzkaz, který je v něm.

Já osobně jsem z filmu dost na vážkách. Rozdělila bych si film na dvě složky. Na první, která mě lákala nejvíc, a to je strach, navození nepříjemných pocitů, červíček, který mi vrtá hlavě a prostě to, proč lidi koukají na horory, aby se báli. A druhou, která bude řešit obsahovou stránku filmu.

Pokud chcete jít na film proto, abyste se báli, tak na to zapomeňte. To si pusťte V zajetí démonů nebo Sinister, rozhodně z toho budete mít větší prožitek. Pro člověka, který se bojí vůbec koukat na tento druh filmu, tak to bude drasťák, lekačky nechybí, ale já jsem prostě jen seděla a v duchu si říkala ,,Teď jí něco stáhne dolů. Teď se zhasnou světla. Teď umře. (Vymýšlím si, samozřejmě)." To mě nedostalo. Chybělo mi to napětí, které jsem očekávala. Chyběly mi nepředvídatelné zvraty a akce. Bohužel. (Ale zase můžu říct, že kamarádka mě jednou polila colou a dvakrát rozsypala popcorn, když se lekla. Srábota.)

Když bychom braly čistě děj, tak první 2/3 filmu se nic neděje a kdybyste si o něm jen něco přečetli a pustili si podledních 30 minut, bude vám to stačit. Je tam i spousta jasných věcí, kdy si říkáte ,,Vždyťo to znaměná tohle! Proč vám to nedochází?" A za půl hodiny postava prohlásí ,,Už vím, co to znamená!" A vy si klepete na čelo. 
Nemůžu říct, že to neměli hezky navázaný z předchozího dílu. Řešilo se tam hlavně to, *odkud se vzala Samara, protože kdo ji zabil a co s ní dělali, to víme. Její adoptivní rodiče byli svině, ale nikdo přesně nevěděl, jak se dostala do toho syrotčince, odkud pochází, kdo jdou její rodiče a proč vlastně bylo vše tak, jak to známe z prvního dílu.* Rozhodně musím říct, že dávám palec nahoru za konečný děj. I úplný konec byl super. I když z části si musíte něco domyslet sami. A to já nemám ráda.
*Ještě bych dodala, že vylézání Samary z televize má úplně jiný rozměr. Efekty jdou rozhodně dopředu.*


Na závěr bych asi řekla to, že kdybych si lístek platila, byla bych naštvaná, že jsem 150 korun vyhodil za něco takového. Kdybych si to stáhla nebo na to koukala online, nelitovala bych strávené hodiny a půl u toho, ale znovu bych si to nepustila.

Z 10 bodů bych tomu dala 3, maximálně 4, ale rozhodně mě navíc nenadchl.

Deník zoufalého maturanta #1



A je to tady, je tu rok 2017 a tudíž už nemůžu říkat ,,No jo, příští rok maturuju, ještě je času habaděj!" NENE, teď už to je ,,Letos maturuju, az pár měsíců a neumím nic!" Ale o tom si napíšeme jindy, teď si probereme první problémy, které přicházejí, když se ocitnete v posledním ročníku střední školy.


Maturitní předměty

Při prvním dni ve škole se na tebe všichni z katedry sesypou a ty slyšíš, jak jeden přes druhýho se ptá ,,Z čeho chceš maturovat?" - ,,Ty to ještě nevíš?" - ,,To musíš vědět! Za chvilku podáváš přihlášky!"
No a vy na ně tak jako koukáte a hlavou vám prolítávají myšlenky, že vám to je vlastně fuk a že na to ještě máte tři měsíce. Haha, uteče to jako voda.

Vysoká škola

Zrovna teď mám přesně 28 dní do odevzdání přihlášek na vysokou a víte vy co? JO, NEVÍM KAM! Chtěla bych studovat spoustu oborů, ale ruku na srdce, dobré známky v půlce čvrťáku nenahrabou to, jak jsem zmrvila druhák a třeťák. Jsem prostě lenoch a salámista, protože ono to přece nějak dopadne, ale na vysokou berou jedničkáře. Ale přejme mi štěstí, snažila jsem se vybrat školy, na který můžu s čistým štítem a tím, že po mně nechtějí známky.

Nehledě na to, že je tu další kámen úrazu pro maturanty, nejen to, že neví kam, ono se o těch školách dovědět je taky sranda. Učitelské noviny, časopis s výběrem škol, je tak nepřehledný, že se v tom nevyzná nikdo, na internetových stránkách škol toho taky člověk moc nevyčte (což mě vede k problému, že na jedné škole toho je napsáno tolik, že ani nevím, jak tu přuhlášku poslat, super!) a jezdit všude na DOD taky není dobrý řešení, co se týče času, absence, finančních nákladů a tak dále. No a ty super veletrhy jsou jen v Praze a Brně a tam my, lidi z Krkonoš, máme dost daleko.


Tablo

Věc, na kterou se těší každý, protože vyvěšená fotka, nejlépe s tím nejhorším výrazem, je holt fakt cool. Nebudeme si lhát, že já na ni vypadám opravdu zle. Když říkám opravdu, myslím tím ještě hůř.
Každopádně fotograf, téma a místo. Tři hlavní nejdůležitejší body. Většinou fotograf je ten nejdražší, o téma se serveme a místo nakonec samo vyplyne. Je to rychlovka, všichni spokojení, že je to za nimi a pak už se jen obávat fotek. A když fotograf řekne ,,Já vám tu druhou bradu vymažu. Jo a vyretušuju ten jebák na čele, nebojte!" Tak veřte, že to ten hajzl neudělá!


Stužkovací večírek

To je vlastně téma, které bych měla řešit jako jedno z první, protože to je věc, která se řeší už od začátku záři, protože se slaví v půlce řijna a ono se nezdá, ale je to hned. I přesto, že se začne tak brzo, nakonec vám stejně objednané propriety stejně nestihnou přijít. (Protože kupovat to tady, když to použiješ na fotku, to je zbytečnost.) Téma se řeší douho, protože tohle už bylo, tohle je divný, na tohle lidi nemaj kostým a věci, tohle se jim zas nelíbí a nakonec stejně skončíš u retra nebo hippie. Čest třídám, který vymyslely něco lepšího. 

Maturitní ples

Vyvrholení studenstkého života bych si rozebrala jako jednu velkou kapitolu, protože je opravdu vydatný. O ples tolik nejde, protože pokud máte šaty, do kterých se vejdete, že Veroniko, zařízenou kadeřnici, tu jedinou úspěšně mám, kosmetičku a koupené lístky pro nejbližší, je to v suchu. Ale všechno okolo...

Předtančení
Jako první bych rozhodně mluvila o předtančení. Jestli se do teď třída pohodla a nebyla rozhádaná, přijde teprve boj. Co budeme dělat, jak to budeme dělat a přece tam nebudu tajtrlíkovat, když budu načančaná a našponovaná v šatech, ne!
My jsme se rozhodli pro video, které mělo ušetřit čas a nacvičováním a nemuseli jsme se složitě převlíkat a na šerpování nepřijít jako ze škatulky. Jenže domluvit se na tématu? A kdo co udělá? A jak to bude vypadat? A kdo to sestříhá? Jupí! (Hlavně jsem poslední, kdo ještě neudělal svou část videa, nechť mě třída v nejbližší době neukamenuje, amen.)

Prezentace
Pokud by si někdo myslel, že takové naházení fotek do prezentace je hračka, tak rozhodně ne u nás! Nedokážete si představit, jak strašně jsem se poštěkali o tom, jakou barvu budu mít pozadí,jestli tam budou fotky z tabla nebo z dětství, jaký rámeček na fotku a jestli vůbec nějaký, no a nakonec jména! Řeknu vám, to bylo bolestivější a namáhavější než porod. Čekala jsem, kdy přiběhne třídní s hadicí a začne nás kropit, abychom vychladli. A TO ŠLO O BLBOU PREZENTACI.


Šerpy
Černá s bílý, bílá s černým, zlatý se střábrným nebo tyrkysová s purpurovou? Pro mě za mě klidně neonově zelená s neonově oranžovou. Aby každý řešil, jestli ta modrá bude ladit s mojí modrou vlečkou a její růžovou gumičkou ve vlasech, no strašný. Člověk s rozumným uvažováním by nad tím mávl rukou a dal by prostě neutrální barvy a šmitec. Ne, my ne, my si musíme vydrápat oči kvůli odstínu šedé.



Půlnoční překvapení
Tak jestli jste se zapotili u předtančení, tak půlnoční překvapení je ještě horší. Nejlepší ze všeho je to, že se dělat třeba vůbec nemusí, ale my jo, my si střihneme 15 minut dlouhé tancování s plyšových kostýmech, protože v nich vůbec není vedro a nikdo nebude po půlnoci už na plech. To, dámy a pánové, bude prdel.

Dál se snad o domluvení na dárku pro třídního, výzdobě a hudbě nemusíme ani bavit. Jedna velká fraška.

Takže bych to rozhodně shrnula jako velmi uvolněné a klidné období, kdy se všichni máme rádi.


A jak to bylo/je/nebo si myslíte, že bude u vás?

Pokus o Detox s Mačingovou

Minulý týden (sobota 21.1.) jsem si uvědomila, že takhle to úplně nejde a mám pouchých 29 dní do maturitního plesu a já s jistotou neobleču šaty! (Samozřejmě ozkoušeno a fakt ne!) Tak jsem se tak zajímala a spoustu lidí z mého okolí zkoušelo Detox podle Antonie Mačingové, díky kterému něco málo zhubli, odvodnili se a zbavili se toxinů (to samozřejmě píše Mačingová v knížce, jestli to tak fakt je, kdo ví). Říkala jsem si, co ztratím, do těch šatů se dostat potřebuju.

Šla jsem tedy nakoupit, naházela do košíku kupy zeleniny, ovoce, oříšků a připravila se na očistu, která mě čekala.

1. DEN
K snídani byla nastrouhaná mrkev s jablkem, dochucená medem, oříškami a rozinkami. To mám ráda, začínalo to dobře.
K obědu byla vařená brokolice s nízkotučným sýrem. Miluju brokolici, bylo to fajn. Hlad nebyl. Paráda.
K večeři byl salát z červené řepy s vajíčkem a to už bylo trochu horší. K smrti nesnáším červenou řepu, ale teda smíchaná se sterilizovanou mrkví a hráškem, kyselou okurkou a tím vajíčkem, které nejím, protože mi je potom špatně, to už byla očista. Myslela jsem, že to zvládnu, ale nakonec jsem byla bez večeře.
(Při hladu oříšky, sušené ovoce a co já vím, nebylo to na hlad, porce mohly být velké podle libosti, ale on ten hlad ani nebyl.)

Shrnula bych první den jako v pohodě.


2. DEN

K snídani bylo to samé, v pohodě.
K obědu byly fazolové lusky s nízkotučným sýrem. Mám ráda fazolky, nebyl problém.
K večeři byl opět salát z řepy. Už jsem se ani nepokoušela si ho dávat.

Druhý den, hlad ani nebyl, protože jsem veděla, že kdyby byl, musím si vzít salát.

3.DEN
K snídani totéž, jako předchozí dny. Už jsem se přemáhala, ale stále to tak nějak s chutí snědla.
K obědu byl salát z řepy, opět. Vzhledem k tomu, jak to bylo, tak jsem řekla, že salát ne a dala jsem si nastrouhanou mrkev s řepou dochucenou medem a oříšky. Ne, ani tak jsem řepu nepozřela.
K večeři byl mrknový perkelt (dušená mrkev, cibule, koření), s chutí jsem si ho dala. Pohoda.

Třetí den už byl takový náročnější, začínala jsem být unavená, bylo mi divně a nic se mi nechtělo.


4.DEN
K snídani překvapivě to samé. A když už po čtvrté jíte to samé, tak už to není s chutí, ale pěkným odporem.
K obědu byl perkel, který druhý den už nějak nebyl k pozřetí.
K večeři byla cuketa s bazalkou. Změna, bylo to super.

5.DEN
K snídani to samé. Nejradši bych vynechala, ale musela jsem!
K obědu měla být cuketa, ale v našem malém městě sehnat cuketu nebo lilek v zimě? Nic moc. Udělala jsem si brokolici. Dobrý.
K večeři byly fazolky.

Pátý den byl dobrý, ale byla jsem víc a víc unavená a bolela mě šíleně hlava a bylo mi stále tak divně.

6.DEN
Snídaně stejná.
Oběd brokolice... utrpení mít znovu brokolici, i když ji mám ráda.
K večeři jsem už však nezvádla udělat si fazolový lusky a vyprdla jsem se na nějakou téměř veganskou stravu (když pominu první dva dny trochu syra) a prostě jsem si musela dát maso. Udělala jsem si kuřecí pátek (přírodní jen s česnekem) a pečenou mrkev s celerem.

Po večeři jsem se cítila zase dobře.

7.DEN 
Už jsme stagnovala a přešla na prostě zdravou nízkokalorickou stravu, ale teda že bych si dala parkelt a řepu? Znovu fazole a brokolici? NE!

Další zelený týden s řepou nezvládnu.

Každopádně jsem si uvědomila, že moje prohlašování "Já moc maso nejím, nepotřebuju ho." - To je naprostá hovadina. V životě bych nepřešla na vegetariánský nebo dokonce veganský styl života. Maso je život.

Kdybych měla shrnout první týden podle detoxu Mačingové, tak já jsem to nezvládla. Chyběly mi tam sacharidy a bílkoviny. Živit se zeleninou, to asi není ono. Vydržet se to asi dá, ale já se dobře necítila a bylo mi jen hůř a hůř. Tohle období je vůči škole dost chaotický a mně absolutně mozek stávkoval. Dobře jsem se cítila jen proto, že jsem si stáhla žaludek nejezením, protože když jíte pořád to samé dokola a pomalu to nemá chut, e-e.
Podle mě tohle je směšné, určitě to nějakým způsobem tělo vyčistí, ale myslím, že to jde mnohem lepšími způsoby.  Pokud to někdo dělá primárně pro hubnutí, tak bych řekla, že by měl počítat s jojo efektem, pokud najednou přejde na normální jidlo (nemusí být primárně hned nezdravé).

Prdím na takovýhle detoxy a diety.

ALE ŠATY UŽ ZAPNU!

Co vy? Zkoušeli jste někdy tento detox? Jak jste ho zvládly

Tipy - Jednoduchá maturitní četba


Ahoj, ahoj.
Jako student maturitního ročníku vím, jak by mohla být maturitní četba jeden ze strašáků (pokud teda nejste salámisti). Když se člověk rozhodně těch 20 knížek přečíst, i když na knížky kouká maximálně u babičky na poličce, kde má kuchařky, nebo je čtenář jen vytříbeného žánru, hodí se každá rada, co člověk může přečíst nebo se vzdělat jinou formou a mít klid.

Připravila jsem tu pár tipů na jednoduché, čtivé nebo dobře zpracované knihy, které byste mohli šoupnout do seznamu, pokud ho ještě nemáte zpracovaný.

Jako první bych se pustila do dramatu.

Každý to zná, každý o tom slyšel, na základce se to většinou muselo číst povinně, probíralo se to tam i na střední a člověk, který není hlupák, to zná. Mluvím tu o dramatech od Shakespeara - Romeo a Julie a Hamlet - myslím, že tohle by mohly být jasné volby.

Romeo a Julie: Ani jedno z děl nemá stovky stránek a dá se to sfouknout za pár dní (pro nerychlé čtenáře). Existují zjednodušené verze, filmy, videa, audioknihy a kniha není těžká. A příběh zná prostě každý.

Hamlet: Asi bych se opakovala, ale tohle je tak slavné dílo, které podle mě nepotřebuje popis stejně tak, jako Romeo a Julie. Film s Mel Gibsonem je super, klidně bych doporučila.

Nehledě na to, že o spisovateli má každý alespoň nějaké povědomí, a tak se o tom dá pěkně povídat. (Samozřejmě s nějakým alespoň staženým rozborem, pokud ho neděláte samy.)



Jako druhé bych tu dala poezii.

V našem seznamu toho nebylo zase tolik na výběr, ale určitě Máchův Máj, Erbenova Kytice nebo taková Seifertova Maminka, to je jasná volba.

K Máji a Kytici snad nemusím asi nic říkat. Oboje zfilmované, Máj teda není úplně přesný, ale hlavní děj tam jakž takž zachycen byl, Kytice je opět zfilmovaná, ale to je tak nádherná sbírka balad, že je hřích si to nepřečíst, ale prosím. Ve filmovém ztvárnění však je jen 7 balad, ve svírce je jich 13 - ale tak 6 se jich přečíst dá. Teď vyšla i komiksová verze a je to skvělé.

Jako třetí bych přešla k próze.

Guy de Maupassant - Kulička (nejtěžší na tom všem je si zapamatovat výslovnost toho autora)
Mezi krátká díla, které jsou přečtená hned a mají všeho všudy má pár desítek stránek. Je to velmi dobré dílo, které i v tak málo stranách popíše všechno. Jak se lidí chovají, co dokážou a jací jsou charaktery.

Petr a Lucie - Romain Rolland
Příběh o lásce v druhé světové válce. Není to úplně šťastné dílo, přesto krásné. Kniha má maximálně do 100 stran a její velikost je většinou u větší A6, takže paráda. Mně se osobně hůř četlo, ale na youtube je spousta nahraných audioknih.

Memento - Radek John
Příběh o životě feťáka, který začal už na střední škole a jak to s ním (ne)dopadlo. O tom, jak to chodí, o drogovým podsvětí a určitě čtivé a "zábavné" pro člověka, kterého tato problematika zajímá. Knížka má okolo 280 a je psaná... jak to říct, no srozumitelně a česky.

Jedenáct minut - Paulo Coelho
Příběh podle skutečné události, kdy mladá Brazilka jede do Švýcarska za vidinou peněz, slávy a nalezením životní lásky, jenže se dostane do bordelu. Knížka popisuje, jak žila, co dělala, co zažila, jak měla peníze, "slávu" a nakonec našla i svou osudovou lásku. Knížka má asi 200 stran, hodně se tam moří ve svých pocitech a rozjímáním nad světem a životem, ale určitě je to zajímavé čtení.



Stepfordské paničky a Rosemary má děťátko - Ira Levin
Dvě v jednom. Knížka má s oběma příběhy 280 stran, což si myslím, že na dvě knížky je fakt pecka. Rosemary je hororový příběh o mladém páru, kdy žena otěhotní a jak to říct... doprovází je u toho satan. Stepfordské paničky jsou zase o tom, že se mladá rodina přistěhuje do dokonalého Stepfordu, kde je ale se všemi něco špatně. Všechny ženy a jejich děti jsou tak dokonalé. Nemají ale žádné zájmy a nic nedělají. Joanna se to snaží vypátrat, když na to však přijde, stane se z ní také ta dokonalá manželka, co za tím stojí?

Báječná léta pod psa a Účastníci zájezdu - Michal Viewegh
Ne každému jeho styl může přijít dobrý, každopádně je to jeden z nejúspěšnějších českých spisovatelů dnešní doby a jeho díla mají něco do sebe. Minimálně to, že se lehce a rychle čtou.
Účastníky zájezdů známe snad každý, avšak film není to samé, co kniha. Různé věci jsou pozměněné a bylo by dobré, aby si každý knihu přečetl nebo minimálně kouknul na film a našel si věci, které spolu úplně nesouvisí. A pokud někdo neví, tak různorodí lidí jedou na zájezd k Jadranu, kdy se postupně mluví o jejich příbězích a různě se proplétají. Kniha má 350 stran, ale přečte se dobře.
Báječná léta pod psa jsou o Kvídovi, jeho životě, životě jeho rodičů a životě za socialismu. Vtipné dílko, které má kolem 220 stran.

Prima sezóna - Josef Škvorecký
Vtipné dílko, které má kolem 200 stran a já ho přečetla jedním dechem. Je rozděleno na několik částí, kdy se v každé děje trochu něco jiného, přesto na sebe navazují. Mladý gymplák Danny je Kostelecký sukničkář a proutník a zkouší to na každou pěknou holku ve městě, jenže s tím přiházejí slasti i strasti.

Malý Prince - Antoine de Saint-Exupéry
Tuto knížku, když někdo nezná, jakoby nebyl. Pohádkové rozkošné dílko o pár stránkách, které dostane každého. Malý prince cestuje po různých planetách, potkává zvláštní lidi a poslouchá jejich příběhy. Poté se objeví autorovi v poušti a o všem mu vypráví.


Stařec a Moře - Ernest Hemingway
Kniha má přes sto stránek, kde mi celkově přišlo, že v půlce knížky se nic nedělo, přesto stojí za přečtení, je krátká a lehká a minimálně patří ke knížkám, které by měl znát každý. Starý rybář, který už dlouhé dny nic nechytil a střádá, se vydá na moře, kde chytí velkou rybu. Jenže ryba je tak velká, že ji nemůže vytáhnout a nechá se dlouhé hodiny táhnout, jenže přijdou žraloci a rybu mu sežerou. On přijede po několika dnech zpátky domů, a i když  ne s rybou, přiveze její kostru, kdy všichni vidí, co chytil a dostane se mu patřičná úcta a hrdinství.

Saturnin - Zdeněk Jirotka
Vtipné příběhy o zvláštním člověku - Saturninovi. Kniha je rozdělena na krátké povídky, které se čtou jedním dechem, a rozhodně se nad nimi alespoň pousmějete. Vyšel k tomu i film, které řekne vše potřebné. Dílko má 200 stran, nic hrozného.

Babička - Božena Němcová
Babička je babička a je to naprosto skvělé dílo. Když už je někdo líný číst, alespoň se podívat na starou verzi, ale věřím, že tu není snad nikdo, kdo by babičku na základce či střední nemusel povinně číst, nebo neviděl její filmové zpracování.

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou - Arnošt Lustig
Podle mého názoru je to nejvydařenější knížka od něj a pokud někoho zajímá téma holocaustu, koncentračních táborů a genocidy židů, tohle je přímo pro něj. 20 bohatých židů, kdy jeden z nich zachrání mladou tanečnici a za úplatky jim je řečeno, že je dostanou pryč, bohužel jsou všichni převezeni do tábora. Zachránce mladé tanečnice si ji nakonec vezme, ale vojáci ji přikáží, aby před nimi tančila, Kateřina jednomu z nich vezme zbraň a dva vojáky zastřelí. Nařídí ji zabít a s ní i všechny bohaté obchodníky. (Příběh o střílející tanečnici je pravdivý.)

Zde tu je 20 díl, které přesně stačí k maturitě, kdyby i tak bylo málo, určitě bych ještě doporučila Na západní frontě klid od Erich Maria Remarque, Jámu a Kyvadlo od A.E. Poea nebo Alchymista od už zmíněného Paula Coelha.

Tak doufám, že jsem vám třeba alespoň trochu pomohla a určitě mi do komentářů můžete napsat vaši oblíbenou knížku, protože hned jak dočtu potřebná poslední díla k maturitě, ráda bych měla co dál číst. :)

A maturitě zdar!